Ž9M24125

2. listopadu 2013 v 21:47 | Shaymin
Možná, možná, MOŽNÁ, bych to mohla dát jako vícedílné. Podle ohlasu. A taky podle toho, jak moc by se mi chtělo v tom pokračovat.


Vždy, když byla L.E. rozrušená, snažila se dodržit pravidlo 5T, které se naučila v kurzu první pomoci. I když by se mělo užívat v situaci, kdy se snažíte uklidnit zraněného, pravidlo působilo i na ni. Ticho, teplo, transport, tma, tekutiny. Nejraději kombinovala svůj tichý a tmavý pokoj s měkkou postelí a pořádným hrnkem mléka. Jen ten transport nějak vynechávala.
,,Proč...? Proč to vůbec děláš?"
Dnes 5T potřebovala, jak nejvíce mohla. Seděla na posteli s kolenama pod bradou, obmotaná peřinou. Na stole jí hořela svíčka se skořicovou vůní. Vedle ní stála sklenice s mlékem. Světlo svíčky ozařovalo její roztáhlé zorničky. Vypadala jako kotě.
Chvíli na její otázku nikdo neodpovídal. Pak se ale z někama ozvala odpověď. ,,Je to má práce."
,,A co jako? Špehovat malou holku?" V L.E. se začala vařit krev. Byla rozhněvaná nad touto nedávno zjištěnou skutečností. Měla pocit, jako by jsi svlékli do naha. Celá obnažená. Něco o ní vědělo naprosto vše.
,,V podstatě máš pravdu." Hlas se ozýval z neurčita. Nedokázala tu lokalitu identifikovat zcela přesně. Pokaždé, když promluvil, měla pocit, že z někama jinama. Z levého horního koutu, z knihovny, z odpadkového koše. Věděla jen, že ten hlas patří dítěti. O to to bylo děsivější.
,,Kdo vůbec jsi?"
,,A ty?" Otázalo se dítě. L.E. byla zaskočená.
,,Takže ty mě sleduješ a nevíš, kdo jsem? Není to rochu divné? Navíc: proč bych ti to jako měla říkat?"
,,Protože chceš zjistit, kdo jsem. No tak, L.E." Dívka sebou cukla. Myslí si to dítě, že s ním bude hrát hru, že o ní nic neví? Vždyť jí teď oslovil jménem.
,,Ale to osl..."
,,To jsem vypozoroval teď, když sis sama pro sebe šeptala: Klid, L.E, jen klid."
,,Takže ty mě i pozoruješ?"
,,Ano."
L.E. vyskočila z postele a začala řvát na všechny strany. Ruce v pěst. ,,Proboha! Ty jsi zvrhlý! Malé dítě, které mi do pokoje namontovalo kamery! Určitě jsi jeden z Ondrášových pošahaných kamarádů!"
,,Jak víš, že jsem dítě?"
,,Zníš tak."
,,Nenech se vždy oklamat, L.E... A... Jak jsi říkala to jméno? Že jsem jeho kamarád."
,,Ondráš?"
,,Ano... To je nějaký tvůj známý?"
,,Můj bratr."
,,Tvůj bratr. 13 let, výška 152 cm, váha 55 kg. Chodí do 8. ročníku místní základní školy. Rád se věnuje běhání a své přítelkyni Ž9Z6399. To je M9M510125."
L.E. yvtřeštila své poměrně malé oči. ,,Kdože? Jaké to číslo? Co je to za kód?"
,,Chceš znát svůj kód?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arthur Arthur | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 15:03 | Reagovat

Nevím, jak ona, ale já ten kód znát chci.
Je to boží. Jako fakt. Je to jiné. A to je super.

:3

..Co to prosímtě máš v zápatí za písničku? Děsí mě!

2 Shaymin Shaymin | Web | 3. listopadu 2013 v 15:39 | Reagovat

[1]: Oh, děkuji. Dobrá, pokusím se o nějaké to lehčí pokračování.
Musíš si to pustit od 0:32. ;) Neboj, tak děsivá není.

3 Arthur Arthur | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 16:36 | Reagovat

[2]: Já si ji právě pustila... :D

4 neros-san neros-san | 8. listopadu 2013 v 20:28 | Reagovat

Možná by to bylo dobré i takhle, jako segment... Nebo alespoň větší celek, na který se nebude přímo navazovat.

Už jsem Ti říkal, že máš hezký layout? A že se na něm blbě čte? :D

5 Shaymin Shaymin | Web | 9. listopadu 2013 v 14:07 | Reagovat

[4]: To nenavazování... Zní dobře.
Děkuji, děkuji. Počet čtenářů mě ještě nepřinutil k tomu, abych ten layout zlepšila. Zatím v mém srdci vyhrává letadélko. Ale vypadá to tak, že to stejně asi za chvíli změním, protože vždy, když změní layout Arthur, jsem s tím svojím nespokojená a musím měnit také...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama