II.

7. října 2013 v 20:15 | Shaymin |  Osobní Talmud
Učím se. Učím se slovíčka do toho zatraceného NJ, a ikdyž budu naučena, stejně se poté budu muset učit dějepis. Ovšem: musím se nějak odreagovat. Tak si něco napíšu. Hmm, proč ne? Pomůže ti to, Shaymin.

,,My nežijeme. My umíráme."
- Shaymin


Áno. Tento výrok jsem pronesla já sama. A když se nad tím tak zamyslíte... Podle některých je moc pesimistický (děkuji Zuzce za její názor), možná mají pravdu, protože teď takové období mám. Nebo si jen nechtějí přiznat, že pravda je na mojí straně.
Když si to tak vezmeme, co je žití? Nebo spíše: co je to umírání? Vždyť umírání je přibližování se ke konci, ne? A to děláme celý život. Už jako malá buňka v děloze umíráme - protože spějeme ke konci. Když lidé tvrdí, že umírání je strašné, nemusí mít pravdu, vezmeme-li v potaz mou úvahu. Co vy na to? Není pak lepší, když si uvědomíte, že pokud umírání nebylo zlé, nebude špatná ani smrt? (Samozřejmě to nemůžu tvrdit o všech. Každý nemá příjemný život.) Nebojíte se té smrti méně? Aspoň trochu?
Proto tato myšlenka ve mně vyvolává uklidňující, očisťující pocit. Proto je v mém Osobním Talmudu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yima Yima | Web | 7. října 2013 v 22:43 | Reagovat

Já a smrt. To je kapitola sama o sobě. Na jednu stranu mám velmi často chuť se zabít. Prostě to všechno ukončit. Ukončit ten příšerný život... Ale potom tu je fakt, že bych chtěla žít napořád. Nelíbilo by se, kdybych prostě šla spát a potom... potom se už neprobudila. Jak by svět pokračoval? Nedokážu si to představit a přitom je to mým snem...

2 Arthur Arthur | E-mail | Web | 8. října 2013 v 15:11 | Reagovat

K tomuhle přesně sedí písnička v zápatí. Vyvolává ve mě úplně ty samé pocity, jako tvá úvaha. A to asi jen díky tomu, že vím, o čem je film.
A máš pravdu. Je to pesimistické. Ale to je v každém z nás. A ne každý to tak vnímá. A je dobře, že je to pesimistické. Nebo by snad mělo být přemýšlení o smrti optimistické?
Nežijeme, umíráme.
Ano, umíráme. Ale to znamená, že nežijeme? Nevím. Možná, že tam život je.
Podle mě žijeme, ale umíráme. Je to něco jako množiny a podmnožiny. ( ;-) )
Prostě umíráme zaživa. Nebo ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama