I.

18. září 2013 v 16:36 | Shaymin |  Osobní Talmud
Á je tu první článek do rubriky Osobní Talmud, který počítám, protože v něm něco opravdu bude. Na tento citát jsem narazila dnes při projíždění internetu. Jsem na něj velmi hrdá, protože jsem na něj narazila u Arthur, která jej použila v její Polévkové. Takže tím usuzuji, že jej vymylela její chytrá kebulka.

,,Nedůvěra je základ neštěstí.
Když si nevěříte, tak se vás nepustí."

- Artie Lunatic-Williams von Venus


Čím si zasloužil místo na tady tomto pomyslném nebi všech citátů? V momentální době mě naprosto vystihuje. Je začátek šk. roku. Začala jsem na nové škole, kde o mě nikdo nic nevěděl. Ani spolžáci. Ani učitelé. Je to na prd, protože učitelé neví, co od vás očekávat, a proto dají na první... První dojem, první dotaz, první písemku. A to poslední se mi nedaří. Hlavně u naší třídní, která je zároveň matikářkou a chemikářkou. Dva předměty, které jsem na základce zbožnňovala. A ejhle! Něco si řeklo, že to bude jinak.
Začalo to včera, kdy jsme psali písemku z matematiky. Co jsem dostala? 7 b. z 12 b. Při tom to bylo jednoduché. Proto jsem dělala chyby z nepozornosti/nervozity/roztržitosti. Jen jeden bod jsem opravdu nevěděla. Zbytek byly maličkosti. Třeba jsem napsala 6 v příkladě, se kterým jsem si pořád spojovala 7. A tu 7 jsem měla i v hlavě. Prostě jsem tam napsala 6... A dnes chemie. To učivo - prrimitivnost. Ale né! Mně se to učivo prostě musí po ZŠ vykouřit z hlavy. A po konci prázdnin tam těžko leze. Nějak jsem to sesmolila. Uvidím jak. Výsledky ještě nevím.
A teď si říkáte: Prosimtě, Shaymin, co to má společného s tím citátem? A ti, co mě znají lépe si říkají: Ale Renčo, vždyť ty jsi chytrá a nemáš se nad čím obávat... Takže lidé prvního typu - nevěřím si. Těžko sebedůvěru nabudu, na druhou stranu stačí jen dvě špatné známky a jsem na (dosavadním) dně. A to nechci. Takové období jsem prožívala před přijímačkama a divím se, že jsem se z toho vyhrabala. Už ani nevím jak. A lidi druhého typu - pomalu nevěřím už ani vám. Prostě nevěřím. Ne. Je mi to líto.
Doufám, že tento citát mi pomůže. Jen si jej musím někam zapsat. Ať je mou krví v žilách, ať je mým vzduhem v plících, cukrem v čaji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arthur Arthur | E-mail | Web | 30. září 2013 v 20:58 | Reagovat

Doopravdy nevím, co jsem Polévkovou myslela. Smysl mi dává jen tyhle dva verše.. Asi jsem to psala v nějaké hypnóze. A tohle vypadá pravdivě.
A.. Věř. Ne nám. Věř v to, co chceš. Věř v sebe. Nebo ve vyšší moc. Vždy ale na něco věř. Já věřím v to, že jednou to jaro přijde. A jestli je to jaro jako roční období, nebo jaro v mém životě.. To je vlastně jedno. Má symbolistická duše věří v Jaro. A to přijde. K tobě také (, sestro (nemohla jsem si pomoct. Sem se to ale absolutně nehodí..)).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama