Věšení prádla

7. července 2013 v 19:24 | Shaymin |  Vychylují můj kardiogram
Když se procházíte mezi pověšeným prádlem, cítíte mnoho. Já si hlavně vychutnávám doteků látky, vůně aviváže a bosých nohou v trávě. Miluji to. Tato, pro mnohé otravná, činnost, je mou letní zálibou. Nevyhýbám se jí. Vezmu koš s prádlem a vyšlapu si kopec zahrady. Nebývám sama. Doprovází mě naše kočka Gina. A někdy se u sousedů mihne náš pěkný a mladý soused R. Takže tím utěším všechny mé smysly. Vůně aviváže, krásný pohled na souseda, cvrlikání ptáčků, bosé nohy v trávě. (Teda až na tu chuť.)



Většinou se mi poštěstí věšet prádlo při zapadajícím slunci. Je to nádhera. Paprsky se mi strefujou do zad a vítr popohání pověšené prádlo mým směrem tak, že mi vlhká látka přistane na končetinách a trochu je schladí. Pak najednou uslyším Ginino předení a její malé telíčko se mi otře o nohy. Bohužel, většinou za sebou zanechá chlupatou stopu. Ale co. Nevadí mi to. Protože v tu chvíli bývám v blaženosti. Vzít kus, vytřepat, pověsit. Když mi dojdou kramlíčky, nacvakám si je okolo výstřihu. A pokračuju. Pokračuju až do té chvíle, kdy se Gina vztekne z nedostatku pozornosti, a začne se producírovat kolem škopku. V horších situacích nadělá na vypraném prádle chlupatou paseku. A když jí za to vynadám, naštve se ještě víc, a začně mi na nohy útočit. Škrábanec. Kousanec. Plácanec po černém zadečku. A pak se převalí na záda. To nevydržím a začnu si s ní hrát. Když ovšem člověk není dost opatrný, může se mu to velmi vymstít. Ale za ten kočičí pohled to stojí.
Tak pomalu věším prádlo a užívám si tu idylku v pozornosti zapadajícího slunce. Lahoda pro duši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama