3.díl

17. června 2013 v 17:41 | Shaymin |  Anime bez názvu
,,Shine, otevři! Shine, slyšíš?!" Natsumi bezmocně stála u dveří bratrova pokoje a doufala, že dostane povolení k prohlídce jeho mozku. Bylo úmorné, když ji zabíjela ta něvědomost. Musela se jí zbavit. A to co nejrychleji. ,,Shineee." Už byla zoufalá a vyčerpaná natolik, že se opřená o dveře sesunula k zemi. Seděla bez pohnutí a pomalu to vzdávala. Nic se nedozví. Její bratr pro ni bude vždy bláznem. Nyní bylo toto podezření utvrzené. Dveře se otevřely a Natsumi dopadla zády na podlahu Shinova pokoje. ,,Nikomu to nesmíš říct..."


,,Uh? Co?"
,,Pojď dovnitř." Natsumi uposlechla bratra, a jakmile její nohy překročily práh, dveře se s rázným zvukem zabouchly. ,,Posaď se. Tady. Né tam! Nevidíš, že tam mám oblečení?!"
,,Promiň...," omluvila se. Nebyla na takovéto štěkání zvyklá. Nikdy k ní nebyl tak podrážděný. Netušila, co se s jejím Shinem děje. ,,Už mi odpovíš, Shine?"
,,Hmm, jo. Ale dej mi chvilku." Poslechla a s rukama v klíně čekala. Shin seděl na židličce naproti postele, kde seděla. Bradu opřenou o ruku a pohled do země. Takto setrvali tak 10 minut, dokud neuslyšela bratrův hlas: ,,Je moc brzo. Měla ses to dozvědět až v červenci."
,,Co jsem se měla dovědět? Shine? Vždyť za chvíli končí škola! O pár týdnů dříve mě to nezabije, ne?"
,,To nikdy nevíš. Natsumi, nevíš, co všechno ještě zjistíš. Co všechno se ti mělo v červenci otevřít... Ale teď, díky mé nevymáchané hubě..."
,,Pověz mi to, Shine," natáhla se, vzala jeho ruku a podívala se na něj tím neroztomilejším a nejtázavějším pohledem, který mohou mladší sestry vykouzlit. Shin jen zvedl hlavu tak, že se mu černá ofina odtáhla jako nějaká opona.
,,Já, já...," podíval se na Natsumi, zavrtěl hlavou a vstal. ,,Pojď. Rychle!"
,,Co? Co se děje? Kam mám jít?"
Shin rychle přiběhl ke dveřím a podržel je. ,,Proč musíš mít ke všemu ty všetečné dotazy?" Natsumi se na něj ušklíbla a následovala bratra, který se rozběhl ke vchodovým dveřím.
Běželi a Natsumi stále nevěděla kam a proč. Ale prostředí, kterým beželi, znala. Byl to les. Ten les u jejich domu. Vůně ji opět lehce zašimrala v nose a dostávali se do částí, ve kterých nikdy nebyla. Věděla, že tam jsou, ale nikdy ji nelákaly k prozkoumání. Až do teď. Nyní ji táhly velmi silně. Kvůli poznání bratra... A taky kvůli zvláštní síle, která zesilovala. Cítila jen tu sílu, vůni a začínající píchání v boku. ,,Shine... Já - už - nemůžu."
,,Pojď, Natsumi, už jen kousek. Nezbývá nám příliš času," řekl to tak svěže a bez větších potíží, že měla pocit, jako by seděli stále v pokoji a on nevydal žádnou námahu. ,,Pojď, Natsumi, ještě kousek." Zatla zuby a pokračovala v jejím kulhavém běhu, který vůbec nestačil Shinovu menšímu sprintu.
Vůbec si nevybavovala zbytek cesty, ale byla ráda, že ji má za sebou. Ocitli se před jasným potůčkem v lese, který odrážel sluneční světlo. Shin, který stál stále před ní, se otočil: ,,Natsumi. Teď zde na mne počkáš a odpočineš si. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale ať se stane cokoliv, nenamáčej si ruce v tom potoce. Moc tě o to prosím!"
,,Dobře, Shine, počkám tady na tebe." Shinovi se rozjasnila tvář a pevně ji objal. ,,Děkuju," sehnul se k potůčku a namočil si ruce. Udělal přesně to, co Natsumi zakázal. Než se ho stačila na cokoli zeptat, utekl hlouběji do lesa, pryč od ní. Zůstala tam jen stát jako opařená. Zcela opuštěná, sama v lese. A strach ji začal pohlcovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama