Výprava za táborovou vzpomínkou

1. dubna 2013 v 12:04 | Shaymin |  Vychylují můj kardiogram
To byl velmi krásný den, krásně strávený s mýma nejlepšíma kamarádkama na jednom z nejkrásnějších míst. Krásný den s Aničkou a Zuzkou na Vlčkové. Krásný den. 2.6.2012.


Ten den jsme si naplánovaly skvěle - jelikož já se Zuzkou chodíme do loutkářského kroužku, který měl na Lukově vystoupení, řekly jsme si, že vytáhneme i Aničku a uděláme si procházku na stanovou základnu ve Vlčkové, kde míváme každý rok astrotábor. Nápad jsme odsouhlasily a čekaly na onen krásný den.
Bohužel, na červen byla zima, takže jsme jely v bundách. Představení na Lukově jsme odehrály a tím pádem nám oficiálně začal náš výlet. První, co jsme navštívily, bylo místo, na které mnoho lidí nejde (snad kromě horolezců) - takové ty velké balvany kousek pod zříceninou. Ty jsme si prolezly a udělaly pár fotek. (Já moc ne, protože z výšek mám trochu strach.) Při prolezání mezi dvěma balvany jsem si trochu odřela bok, ale na to (snad) nikdo neumřel, takže jsme se rozhodly, že vesele popádíme dál na Vlčkovou, kokrétně na táborovou základnu.


Cesta lesem k Vlčkové nám trvala asi tak půl hodiny, během které jsme probíraly, vzpomínaly a chtěly tábor. Na všechny ty voňavé letní dny strávené pospolu na prosluněné louce, v pařícím hangárů, studené kamínkové jídelně, holém nádvoří a útulné podsaďáky. Tímto myšlením nám cesta uběhla rychle a my se dostaly k rozcestí, u kterého jsme si nebyly jisty, ale šestý smysl nás navedl tou správnou cestou. Asi proto, že to bylo odpovídajícím směrem, a asi i protože to bylo z kopce. Po projití kolem obydlí místního obyvatelstva jsme se dostaly ke známému vodárenskému domečku, které nás vítal svými pokácenými stromy kolem sebe a my věděly, že jsme v oblasti, která v nás vyvolá krásné vzpomínky. Vodárenský domeček, louka s úly, les, ve kterém se odehrává spousta bojovek a posezení s cedulkou, ze kterého vidíte na další zeleň.


Zde jsme se na chvíli utábořily, daly si hlavu na stoleček a dívaly na oblohu, kde se na nás v noci usmívá Venuše, Jupiter, Herkules, Letní trojúhleník a vše pro táborovou noc specifické. Poté jsme si sundaly boty a roztanšily se na té kamenité cestě. Místy nás kamínky silně bodaly, ale za to zatančení si na písničky, které nám připomínají tábor, to stálo. Odebraly jsme se na vykácený les a každá si našla ten největší pařez, na který jsme si vylezly a začaly rituál na dobré počasí Bó čiky bó :-D. Snažily jsme tak silně, že nás z toho plácání bolela stehna. Když jsme zhodnotily, že slunečno musí být minimálně do října, pokračovaly jsme v cílové rovince. Z ní jsme za chvíli sešly na pozorovácí louku a nechaly jsme vysokou trávu objímat naše nohy dokud jsme nedošly k základům podsad, které tam zůstavají celoročně a neusadily se do našich ,,stanů".
Tam jsme vydržely opravdu dlouho a bavily se o všem možném i nemožném. Jakmile vysvitlo slunce, natáhly jsme se na nádvoří před stany, které jsou poskládány do U s pravými úhly a užívaly ten pocit. Myšlenky, tábor, kamarádi, léto... Během tohoto rozjímání jsme přišly i na nějaké něchutné věci, které Zuzka dokáže udělat se svými koleny a kotníky :-D. Ale jinak jsme zbytek věnovaly stýskáním po kamarádech, se kterými se přes rok moc nevidíme, stýskáním po teple, kdy si ze stanu můžete vyjít jen bosky v kraťasech, aby jste si oddělaly plachtu a vyvětraly spacáky. Prostě po všem. Bohužel, čas se krátil a my měly naplánu ještě jednu zastávku. Zastávku u Kačáku (nepoužívané hasičské nádrže, kam se chodíme koupat.) Takže jsme si ještě jednou prošly celou základnu - jídelnu, sprchy, potok, hřiště na americký fotbal a šly.
Prozářená Vlčková nás uvítala psem, který štěká strašně divně, a proto jej už minimálně pátým rokem nazýváme Morčopes. Prošly jsme kolem několika domů a dostaly se ke stavení jedné paní, které jsme vozívali zbytky od jídel jakožto krmivo pro její prasata. Když viděla, že jsme jí konve na kryplkáře dovezly my, holky, dala nám čokoládu a nechala nás chvíli si hrát s koťaty. Dobrá stará paní. Škoda jen, že předloňský rok to bylo naposled, protože vojáci, co mají tábor před nama, jí vozili špatné zbytky a ona už o tom nikdy nechtěla slyšet. U stavení je zároveň i odbočka a velká cedule, která vás upozorňuje na Kačák. Neuběhly ani 2 minuty a byly jsme na poslední zastávce. Ale při pohledu na Kačák nás čekal šok. Kačák byl přes zimu vypuštěn a voda v něm zatím nebyla. Takže jsme si mohly uvědomit, jak plítký je, a že se pod nama nějáká příšera určitě nepohybuje, tím jsme si oddychly a šly si ,,zaplavat". Z toho máme i krátké video, které jsme později poslali našim táborovým spoluúčastníkům. S videem jsme udělaly i pár fotek, ale jelikož nám za určitou dobu jel autobus shodly jsme se, že bychom mohly jít a cestou se stavit pro zmrzlinu. (Cestou z Kačáku jsme narazily na kola, co se používají při Vlčkovské lávce. Chtěla jsem si zatrénovat, ale u hospody byly nějaké dvě ženštiny, takže jsem toho raději zanechala.)


Štěstí jsme vyzkoušely v jediném podniku, který byl ve Vlčkové otevřen (i když byla sobota) - nějaké pochybné restauraci (spíše baru) s bowlingem, která byla ovšem tak podivná, že neměli ani zmrzlinu. Cestou na tu zastávku, která je nejdále ze všech zastávek ve Vlčkové, jsme si vybavovaly, co nám kde dali, při jedné táborové hře, ve které jste museli směňováním získat co nejtěžší věc. Aniččin tým získal jednu starou televizi, kterou potom kluci v táboře opravili a chytali jsme s ní Primu. Zuzčin tým se svezl s barelem na traktoře jednoho pána a já a můj tým jsme těsně před časovým limitem narazili na jednoho pána, který pracoval v železářství a dal nám 4 zatraceně těžké kýble šrotu... Věděli jsme, že u zastávky je další (a větší) restaurace a doufaly jsme jsme, že aspoň tam musí mít zmrzlinu. A měly. Ale bylo to takové trochu nepříjemné, protože když jsme vlezly dovnitř, staly jsme se nezvanými hosty na něčí svatbě. Rychle jsme si koupily zmrzlinu a alou ven na lavičku. Vyšlo nám to tak skvěle, že chvíli poté, co jsme došly na zastávku, dojel autobus. A tím nám náš krásně vydařený den skončil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama