Yukata aneb já tančím!

6. března 2013 v 11:12 | Shaymin |  Vychylují můj kardiogram
Kdybych tento článek nazvala pouze Yukata, mnoho čtenářů by to asi zmátlo (stejně jako název mého blogu). Ale i ktěm yukatám se dostanu, nebojte. Ale až po popsání tance v mém životě, který je pro mě důležitý a nejmilejší pohyb. Tak se do toho zakousněte jako do zmrzliny!

Nejhistoričtější fotky dokazují, že mé první taneční vystoupení jsem provedla ještě ve školce na kulturní akci Dětský den. Tancovalo nás tam asi tak 10 dětí vedených skupinou aktivních maminek. Tancovaly jsme na písničku od Dády Patrasové, kde se zpívaly nějaké činnosti a my je pilně ukazovaly. Ještě teď si vzomínám na některé ,,taneční" kroky. Smějící se
Do prvního tanečního kroužku jsem začala chodit okolo čtvrté třídy. Bylo to něco na způsob hip-hopu a prvků z filmu Flashdance, což jsme pojmenovaly po naší lektorce Evě (které bylo něco okolo 50) - styl Eva. Nechtějte vědět, jako to vypadalo. Ještě do teď z toho mám noční můry. Do tohoto kroužku jsem chodila společne s Nikol Grooving a několika dalšími děvčaty. Tancovaly jsme zde dva roky a za celou dobu jsme měly jen dvě osmi minutové sestavy, tak se nedivte, že to moc dlouho nevydrželo.
V šesté třídě jsem začala chodit do jednoho z kurzů Domina, také něco na způsob hip-hopu a jemu podobným - prostě toho, co k smrti nesnáším, ale tancovat jsem chtěla. Tam jsem vydržela jen půlroku, protože to za nic nestálo. Moc dětí (tipovala bych tak 20), žádný vztah s lektorkou, a po nějaké době jsem stejně začala hledat výmluvy, abych tam nemusela chodit...
Orientální tance. To byla má další taneční zastávka, kde jsem byla sedmou a osmou třídu. Se sestřenící jsme chodily do Delili, kde nás učila Madla, skvělá usměvavá vysokoškolačka s dlouhými černými vlasy. A ta my pomohla orientální tance si zamilovat, ale asi nejvíce španělské. Ze začátku jsme tancovaly převážně břiční tance, poté jsme zkoušely i něco ze zumby. Dále nás taky naučila několik modern a jeden indický tanec plus dva španělské. Bohužel poté přišel letošní školní rok a já musela do vyšší věkové kategorie, která ovšem byla dražší a Madla už také skončila s lektorstvím, a tak jsem skončila i já v Delile.
Ovšem já si bez tance život představit nedokážu. Proto jsme hledaly se sestřenicí další taneční kurz, bylo nám docela jedno jaký, a tak jsme zkusily zabrouzdat na společenské tance. Nedostatek kluků v tanečních byl a vždy bude, tím pádem jsme se rozhodly chodit do sól. Zde tancujeme salsu, cha chu, sambu, rumbu, jive a jim podobné tance - prostě skoro vše, jako s partnerem, kromě těch, kde hlavním cílem je ploužit se po parketu s někým, kdo vás bude držet (waltz, tango...). Na to si budu muset počkat do tanečních na střední.
Ještě nekončím! 1) musím vám vysvětlit yukaty 2) musím vám povědět o svém plánu (ale vše stihneme v tomto posledním odstavci). Takže můj plán tanec a já v budoucnu zní: má sestra (musíme si ujasnit, že mám dvě starší sestry - Anička, nejsatrší, a Alča, starší - s tou chodím na dřevárny...) Anička pracuje ve VV Promotion s.r.o., což je umělecká a produkční agentura, která realizuje různé festvaly, večírky, svatby a vče, co si u nich objednáte... A viděli jste už někdy nějakou akci bez tanečnic/íků? Proto zde nastupuje skupina tanečnic (taková rodinná skupina), kterou tvoří 5 krásných mladých slečen (já, sestra, dvě sestřenice a kamarádka Smějící se). Zatancují vám na vaše přání jakýkoliv styl, který budete chtít! Bohužel zatím ještě nemáme název, ale vše dáme do pořádku. A naše prozatimní vlastnictví, je jedna tyrkysová yukata na japonské tance (proto ten název!), která nám visí v obýváku na skříni. Doufám, že již brzy budeme mít nějaké vystoupení i nějaký výdělek Úžasný.
Toť asi má krátká taneční historie. A to jsem vám sem nenapsala, jak tančím v pokoji, na oslavách a při každé příležitosti, když mě nikdo nevidí, ale to asi dělá každý, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama